Než se mi narodila první dcera, měla jsem díky vzdělání a práci v porodnici pocit, že mě jen tak něco nezaskočí. A pak přišlo vlastní mateřství — a všechno bylo jinak.

Můj první porod proběhl „v pořádku“. Přesto po něm přicházelo vyčerpání a téměř žádná radost. Velmi plačtivé miminko, nekonečné boje s kojením, partner celé dny pryč, probíhající rekonstrukce a období pandemie. Dokonalá kombinace. Cítila jsem se psychicky i fyzicky zle a v tom jsem si začala připouštět, že nestačí jen „znát“ porod. Potřebovala jsem najít smysl toho všeho, potřebovala jsem to pochopit. Začala jsem hledat odpovědi jinak. Hlouběji. Nejen v porodnictví, ale i v psychologii, biologii a souvislostech, o kterých jsem dřív ani ze školy, ani z porodnické praxe neměla tušení.

Druhé těhotenství jsem díky svému samostudiu prožila jinak. Sebevědomě a s důvěrou. Zažila jsem krásný druhý porod a šestinedělí plné vděčnosti. Navždy na to budu s láskou vzpomínat. A moc si přeju, aby takový pocit mohla zažít každá máma. Protože přesně tohle si každá žena zaslouží.

Moje role a přístup

Proto jsem nejraději, když mohu být oporou nejen ženám, ale celému páru. Vstup do rodičovství je pomyslnou bránou do nové dimenze života – a je důležité jí projít s co největší jistotou a podporou.

Být připraven znamená mít správné zdroje. Rodičovství je cesta za poznáním sebe sama, protože jak řekl:

A mě těší, že mohu být součástí této cesty společně s vámi. 🧡